K čemu vlastně slouží taková vernisáž? Abych na poslední chvíli dokončil rozdělané věci. A že jich je… „Ještě se máš co učit!“ podotkla moje moudrá milá žena, chvíli před tím, než mi dala sladkou dobrou noc.
Neděli Pánbůh stanovil dnem odpočinku. Zase jsem to porušil. Závěrečný lak a pevné háčky na zapomenutý obraz, který jen díky vernisáži někdo zítra spatří. Má příznačný název „VŠEMOHOUCÍ A VŠEVĚDOUCÍ“
Vylepil jsem vypraskané „Křeslo MONIKA“ javorovými špalíčky a speciálním lepidlem. Tak speciálním, že když schnutím nabyde, utěsní v soše všechny praskliny. I na prstech! Janina se mi směje, protože mne můj noutbuk nechce pustit. Prstový skener mi hlásí chybné otisky…
Vzpomínám si, že na tom dívčím těle, podobajícím se křeslu, jsem v létě zadřel svou profibrusku KRESS. Měl bych opravu připočíst k ceně díla… Tak konečně na desátý pokus jsem se dostal do PC. Naštěstí prsteníček neměl na bříšku zaschlé lepidlo. Připojil jsem se konečně. Stáhnu si poštu a napíši si krátkou řeč, což obvykle nedělám.
Něco zažbluňkalo a hlásí se mi Mirek na skype. Má opačné starosti. Já držím půlnoc, za oknem listopadová mlha a holomráz. Jdu přiložit do kamen. Strýček z Thajska právě vstává a jde si zajezdit na kole, dokud nebude takové vedro. V Hua Hin je opět azuro a začíná pálit slunce. Tentokrát mu trochu závidím. Já na Orasíně pálím odřezky svých soch, abychom vytopili ten kamenný dům a nezmrzli. Včera jsme už podruhé vytopili koupelnu, avšak vodou. Zrovna když jsme spali… a to důkladně. Utrhla se nám trubka. A pak že Tsunami v Čechách nehrozí.
Ještě jsem stihl velký dubový „SUBTILNÍ LIST“ narychlo natřít fermeží. Snad do rána u kotle vyschne. Vyřezával jsem ho v létě na sympoziu v Německu, jen tak pro sebe. Hlavní dílo tam za honorář zůstalo.
Jinak si uměním plním všední dny. Má práce je velmi nesystematická, ale zato různorodá. Celé páteční odpoledne jsem vášnivě tiskl v atelieru lepty. Ruce zapatlané od hlubotiskových barev, ani jsem si neudělal čas odvézt dceru Lucku k lékaři. Prý jí píchalo v břiše. Asi nic vážného… pomyslel jsem si. Včera jí však vyřízli slepé střevo.
V úterý jsem zas tak moc spěchal do galerie, že mi policisté sebrali tři body za rychlost a dali 2.500,-Kč pokuty. Jako by nestačilo, že mi ruplo čelní sklo u Forda.
Tvorba je pro mne neustálé bádání a objevování nového, mnohdy netušeného. Je to závislost… Barvy a tvary, jak ostatně pojmenovávám tuto výstavu, mne uhranuly. Ta láska trvá už čtvrt století.
V Chomutově v Galerii Lurago SKKS
2.listopadu 2009
na den Památky zesnulých.
Žádné komentáře:
Okomentovat