14.května 1966 jsem se poprvé nadechl v porodnici Vrchlabí. Život mi zachutnal, jak jsem oči otevřel. Když mi rodiče koupili bílý kožíšek, neváhal jsem se vyválet v louži, abych nemusel do školky. To byla má první performance. Prý jsem byl jinak hodné dítě. Každé prázdniny u prarodičů jsem usínal pod zaskleným Švabinského dřevorytem „Básník a můza“. Rodinný klenot. Moje dětské oči si před usnutím spojovaly barevné ornamenty koberce a závěsů do konkrétních obrazců…objevit si pro sebe něco, co druhý nevidí. Tato hra mne baví dodnes.
Strýček mi jednou půjčil dláta, abych si vyřezal svou první sochu. Jakýsi obličej s otevřenými ústy. K hlavě jsem načepoval uši. Bylo mi asi deset. Nůž jsem nosil při sobě neustále. Sekyrkou jsem si na chalupě při zhotovení loďky odsekl bříško ukazováku a mlsná kočka jej sežrala. Krev je zkušeností samouka. A na kočky mám alergii.
Umělec je člověk, který podvědomě hledá svoji můzu. Hledá ji vždy a všude. Tato okřídlená inspirace jej pak provází po celý tvůrčí život. Za jejím hlasem jde mladý adept umění nejprve na večerní kurzy kreslení ak. malíře Lapáčka v Ústí n.L. Tam místo kreslení sličné modelky běhá starým psům se síťovkou do večerky pro inspiraci v lahvích. Stavební průmyslovka v Děčíně nabízí odborné kreslení. Technická čára je příliš normovaná, racionální a vykalkulovaná. Chybí v ní svoboda a tvůrčí invence. Teprve výtvarná katedra ústecké fakulty je tou živnou půdou pro vzklíčení semínka „nadaného Picassa“. Půlroční studijní pobyt v ruském-tehdy sovětském Volgogradu je typický loďkami na Volze, malováno olejem a špachtlemi na kartony od krabic ruské zmrzliny. Studium Peredvižniků a sbírky Ermitáže bylo třeba zažít! První výstava v roce 1986 ve Volgogradu byla úspěšně rozkradena.
Poetiku duše a anatomii krátce ladí u prof. Proška, který při konzultaci skic jemně připomíná: „Mladý muži, nejprve si svou můzu důkladně prostudujte, než s ní vlezete do peřin.“ Diplomová práce „Zápasníci karate“ u prof. Bartůňka odráží hlubší zájem o akční malbu Pollocka a japonskou kaligrafii.
Po absolvování fakulty mladý Picasso nastupuje svou dráhu „zeleným obdobím“. Píše se slavný sametový rok 1989, ve vojenské uniformě na letišti Plzeň Bory. Ostříhaný malíř v zeleném stejnokroji maluje své abstraktní obrazy na těžká víka beden od dílů vrtulníků Mi-18 a Mi-24.
Při své neutuchající tvorbě je pedagogem na umělecké škole v Jirkově patnáct let. Krom patřičného zázemí
rozlehlého atelieru zde buduje Galerii Hadí oko z původní tělocvičny a Zahradní budoár v průčelí školy. Nyní vzniká atelier s galerií ve vlastním domě v krušnohorské obci Orasín, kam jej zavál vítr před více jak desítkou let.
Krom vlastní tvorby organizuje sochařská a malířská sympozia. Působí jako kurátor v Galerii Lurago v Chomutově.
Žádné komentáře:
Okomentovat