Curriculum vitae

                              Roman Křelina KřelinArt

*  Narozen 14.5.1966 ve Vrchlabí.

1980-1984 –studium SPŠ stavební v Děčíně

1984-1989 - studium výtvarné katedry Pedagogické fakulty Univerzity J.E.Purkyně v Ústí nad Labem  u prof. Proška a Bartůňka

1986 –půlroční studijní pobyt v RUSKU  ve Volgogradu

/výstava „Kresby a malby ruské krajiny“ byla úspěšně rozkradena tamtéž /

1989 –1990 – vojenská služba u letectva Plzeň Bory

Tvoří a žije na Orasíně u Jirkova /Chomutovsko/.

Stálá výtvarná a výstavní činnost v oblasti malby, sochařství a grafiky.

Vystavuje od roku 1986 doma i v zahraničí, 111 výstav, z toho 47 samostatných, 19 sochařských sympózií, 2 symp. grafiky, 3 malířská symp.

                                    

Zastoupení v soukromých sbírkách v Česku, Slovensku, Rusku, Německu, Švýcarsku, Francii, Španělsku, Dánsku, Holandsku, Anglii, USA, Austrálii.

Výtvarné realizace:

1993 – KOMERČNÍ BANKA Jirkov -obrazy

1995 – Zahradní BUDOÁR v průčelí ZUŠ v Jirkově

1996 – Projekt a realizace „GALERIE HADÍ OKO“-výstavní a koncertní sál v ZUŠ Jirkov      

1998 – Projekt a realizace OBŘADNÍ SÍNĚ MĚSTA JIRKOV

1998 – Kaple sv. Jana Křtitele na ČERVENÉM HRÁDKU Jirkov– malby šesti OLTÁŘNÍCH OBRAZŮ                                           /obrazy    slavnostně vysvěceny /

2001 – „Vintířovská Madona“- pískovcová socha umístěná v průčelí poutní kaple na Vintířovském vrchu /Kadaňsko/

2001-2002 – Projekt a realizace netradičně pojatého dřevěného interieru Hotelu SPESSART v Chomutově                     

2002 – „Vzkříšení“ – pískovcová socha v Podlesicích, umístěna na návsi před kostelem sv.Vavřince                              /  Podlesice vyhlášeny vesnicí roku 2004 Ústeckého kraje /

2003, 2004 – Firma JETCON, REN Chomutov – interierové artefakty

2005 –„ BENEDIKT BOWLING Most

2006 –„ART Galerie RADNICE“/reliéf  -Chomutov

2008 – „JAPONSKÁ ZAHRADA“ –Firma JETCON Chomutov

2008 –„Čáp s kolébkou“ –Obřadní síň Chomutov

2008 – „Cesta proměny“ /kámen/ -Most

2008 –„Dotek geometrie“ /dřevo/ -Jirkov

2009 – „Brána Věků“ /kámen, kov/ - Obchodní centrum Central Chomutov

2010 -"Květ života" /kámen/ -Boleboř    

ATELIER KřelinArt:

Orasín 16,                                       roman.krelina@ krelinart.cz             www.krelinart.cz

Boleboř 431 21

Tel.+420 725 891 465                      

ZAJDĚTE NA KÁVU

http://www.novinky.cz/bydleni/jak-bydli-vip/188697-malir-a-rezbar-roman-krelina-vraci-domu-puvodni-tvar.html

Pár slov o sobě

   
 14.května 1966 jsem se poprvé nadechl v porodnici Vrchlabí. Život mi zachutnal, jak jsem oči otevřel. Když mi rodiče koupili bílý kožíšek, neváhal jsem se vyválet v louži, abych nemusel do školky. To byla má první performance. Prý jsem byl jinak hodné dítě. Každé prázdniny u prarodičů jsem usínal pod zaskleným Švabinského dřevorytem „Básník a můza“.  Rodinný klenot. Moje dětské oči si před usnutím spojovaly barevné ornamenty koberce a závěsů do konkrétních obrazců…objevit si pro sebe něco, co druhý nevidí. Tato hra mne baví dodnes.
  Strýček mi jednou půjčil dláta, abych si vyřezal svou první sochu. Jakýsi obličej s otevřenými ústy. K hlavě jsem načepoval uši. Bylo mi asi deset.  Nůž jsem nosil při sobě neustále. Sekyrkou jsem si na chalupě při zhotovení loďky odsekl bříško ukazováku a mlsná kočka jej sežrala. Krev je zkušeností samouka. A na kočky mám alergii.                                                            

  Umělec je člověk, který podvědomě hledá svoji můzu. Hledá ji vždy a všude. Tato okřídlená inspirace jej pak provází po celý tvůrčí život. Za jejím hlasem jde mladý adept umění nejprve na večerní kurzy kreslení ak. malíře Lapáčka v Ústí n.L. Tam místo kreslení sličné modelky běhá starým psům se síťovkou do večerky pro inspiraci v lahvích. Stavební průmyslovka v Děčíně nabízí odborné kreslení. Technická čára je příliš normovaná, racionální a vykalkulovaná. Chybí v ní svoboda a tvůrčí invence. Teprve výtvarná katedra ústecké fakulty je tou živnou půdou pro vzklíčení semínka „nadaného Picassa“. Půlroční studijní pobyt v ruském-tehdy sovětském Volgogradu je typický loďkami na Volze, malováno olejem a špachtlemi na kartony od krabic ruské zmrzliny. Studium Peredvižniků a sbírky Ermitáže bylo třeba zažít!  První výstava v roce 1986 ve Volgogradu byla úspěšně rozkradena. 

   Poetiku duše a anatomii krátce ladí u prof. Proška, který při konzultaci skic jemně připomíná: „Mladý muži, nejprve si svou můzu důkladně prostudujte, než s ní vlezete do peřin.“  Diplomová práce „Zápasníci karate“ u prof. Bartůňka odráží hlubší zájem o akční malbu Pollocka a japonskou kaligrafii.

   Po absolvování fakulty mladý Picasso nastupuje svou dráhu „zeleným obdobím“. Píše se slavný sametový rok 1989, ve vojenské uniformě na letišti Plzeň Bory.  Ostříhaný malíř v zeleném stejnokroji maluje své abstraktní obrazy na těžká víka beden od dílů vrtulníků Mi-18 a Mi-24.

   Při své neutuchající tvorbě je pedagogem na umělecké škole v Jirkově patnáct let. Krom patřičného zázemí

rozlehlého atelieru zde buduje Galerii Hadí oko z původní tělocvičny a Zahradní budoár v průčelí školy.  Nyní vzniká atelier s galerií ve vlastním domě v krušnohorské obci Orasín, kam jej zavál vítr před více jak desítkou let.

         Krom vlastní tvorby organizuje sochařská a malířská sympozia. Působí jako kurátor v Galerii Lurago v Chomutově.

KVĚT ŽIVOTA Z KAMENE

           Do kamene se člověk musí umět zamilovat. Kámen začne promlouvat o své hodnotě v čase. Lze mu vdechnout nový rozměr života.

Nepříjemné polykání prachu se stává zábavou….a tak vzniká dílo. Tisícero úderů…kovové rytmy paličky a majzlíků opěvují tvrdost kamene.

Vznik díla není náhoda, ale proces.  Umělec je při té vší tvůrčí bolesti neskonale šťastný... :)

                                                                                  

                                                  Pracuji na soše „Květ života“  20.10.2010

VÝSTAVY MAJÍ SMYSL

Do chomutovské galerie Lurago vešla rozvážným krokem skromně vyhlížející paní. Prošedivělé vlasy, sportovní červená bunda, v jedné ruce opratě černého psíka neurčité rasy, v druhé bílou hůlku. „Co tady chce nevidomá…?“ napadlo mne v první chvíli. Přijela z Prahy na přednášku o sebepoznání. „Máte tady výstavu BARVY A TVARY?“, zašeptala. Přitakal jsem.

   Po důkladné zevrubní půlhodinové prohlídce mých obrazů a soch jsem pochopil mnohé…

Smysl mých reliéfních a strukturálních obrazů mi byl nyní víc než jasný. Každé vystavené dílo si pozorně četla bříšky svých prstů a já jí k názvům popisoval barvu každého obrazu. Nevidomá mi otevřela oči, naráz jsem uviděl spoustu nových věcí. Úžasný pocit! Jak kdyby někdo dekódoval mou tajnou řeč. Dotyčná četla brailovým způsobem, usmívala se při tom chápavě a chválila každé dílo s nadšením. Tak zaujatého diváka jsem v galerii ještě nikdy nespatřil.        

                                                                                                     

                                       Lurago 12.11.2009

UMĚNÍM SI PLNÍM VŠEDNÍ DNY

Je půlnoc a mám před vernisáží v Luragu.

K čemu vlastně slouží taková vernisáž? Abych na poslední chvíli dokončil rozdělané věci. A že jich je… „Ještě se máš co učit!“ podotkla moje moudrá milá žena, chvíli před tím, než mi dala sladkou dobrou noc.

 Neděli Pánbůh stanovil dnem odpočinku. Zase jsem to porušil. Závěrečný lak a pevné háčky na zapomenutý obraz, který jen díky vernisáži někdo zítra spatří. Má příznačný název „VŠEMOHOUCÍ A VŠEVĚDOUCÍ“

Vylepil jsem vypraskané „Křeslo MONIKA“ javorovými špalíčky a speciálním lepidlem. Tak speciálním, že když schnutím nabyde, utěsní v soše všechny praskliny. I na prstech! Janina se mi směje, protože mne můj noutbuk nechce pustit. Prstový skener mi hlásí chybné otisky…

Vzpomínám si, že na tom dívčím těle, podobajícím se křeslu, jsem v létě zadřel svou profibrusku KRESS. Měl bych opravu připočíst k ceně díla… Tak konečně na desátý pokus jsem se dostal do PC. Naštěstí prsteníček neměl na bříšku zaschlé lepidlo. Připojil jsem se konečně. Stáhnu si poštu a napíši si krátkou řeč, což obvykle nedělám.

Něco zažbluňkalo a hlásí se mi  Mirek na skype. Má opačné starosti. Já držím půlnoc, za oknem listopadová mlha a holomráz. Jdu přiložit do kamen. Strýček z Thajska právě vstává a jde si zajezdit na kole, dokud nebude takové vedro. V Hua Hin je opět azuro a začíná pálit slunce. Tentokrát mu trochu závidím. Já na Orasíně pálím odřezky svých soch, abychom vytopili ten kamenný dům a nezmrzli. Včera jsme už podruhé vytopili koupelnu, avšak vodou. Zrovna když jsme spali… a to důkladně. Utrhla se nám trubka. A pak že Tsunami v Čechách nehrozí.

  Ještě jsem stihl velký dubový „SUBTILNÍ LIST“ narychlo natřít fermeží. Snad do rána u kotle vyschne. Vyřezával jsem ho v létě na sympoziu v Německu, jen tak pro sebe. Hlavní dílo tam za honorář zůstalo.

Jinak si uměním plním všední dny. Má práce je velmi nesystematická, ale zato různorodá. Celé páteční odpoledne jsem vášnivě tiskl v atelieru lepty. Ruce zapatlané od hlubotiskových barev, ani jsem si neudělal čas odvézt dceru Lucku k lékaři. Prý jí píchalo v břiše. Asi nic vážného… pomyslel jsem si. Včera jí však vyřízli slepé střevo.

  V úterý jsem zas tak moc spěchal do galerie, že mi policisté sebrali tři body za rychlost a dali 2.500,-Kč pokuty. Jako by nestačilo, že mi ruplo čelní sklo u Forda.

Tvorba je pro mne neustálé bádání a objevování nového, mnohdy netušeného. Je to závislost… Barvy a tvary, jak ostatně pojmenovávám tuto výstavu, mne uhranuly. Ta láska trvá už čtvrt století.

                                                                    

                                                                     
                                                   V Chomutově v Galerii Lurago SKKS
                                                               2.listopadu 2009

                                                                      na den Památky zesnulých.

UMĚNÍ PLNÉ KONTRASTŮ

Všichni se hledáme. Za sto let budeme mrtví a hvězdy budou svítit dál….

Můj přítel malíř D. z města K. mi jednou řekl: „To co se ti líbí u jiných, musíš vstřebat. Ber ze všech a střádej blízké momenty. Ne však napodobovat!“

Pak ještě po telefonu dodal: „Plíseň vykvetlá na zídce…., to co má člověk za blbost, to je ono!

Na výstavě se hned prodal jako první.“